Velký rozhovor s Mirem BARTYZALEM !!

RODILÝ JIHOČECH MIROSLAV BARTYZAL JIŽ TRVALE ZAKOTVIL NA JIŽNÍ MORAVĚ A NYNÍ SE PLNĚ VĚNUJE FUNKCIONAŘENÍ V MIKULČICÍCH A V HODONÍNĚ, KDE HO ZNÁME JAKO KOUČE MUŽŮ A MÍSTOPŘEDSEDU KLUBU FC TANGO HODONÍN!

1/ - Je tady druhá vlna koronavirové pandemie: jak to vše snášíš, tvoji nejbližší a vůbec jaký máš názor na ten neviditelný COVID-19?

„Pokud se týká otázky k druhé vlně koronavirové pandemie, tak já osobně ji snáším celkem dobře – moc si to nepřipouštím. Vzhledem k tomu, že bydlím na menší vesnici v rodinném domku, není ten tlak tak veliký a také mám možnost být na zahrádce, nebo v dílničce (garáži), kde se bavím různými drobnými pracemi. Občas nás navštíví děti s vnoučaty, takže i po téhle stránce je to dobré. S přihlédnutím k povaze mé práce se s tímto „fenoménem„ současné doby denně střetávám, přičemž lidé na  opatření a různé zákazy a příkazy reagují různě. Někdo dodržuje všechna nařízení, jiní se snaží opatřením vyhnout, jak se dá. Já za sebe si myslím, že není dobré možnost nákazy podceňovat, ale také bych z toho nedělal vědu. Asi si budeme muset zvyknout, že s tímto virem budeme muset žít a doufat, že náš organismus si časem vybuduje imunitu jako na jiná onemocnění.“

2/ - V Česku se v podstatě zastavil život – není žádná kultura (neberu teď do úvahy televizi či rádio), silně je omezena ekonomika a hodně mimo je i sport, když zejména amatérské soutěže šly kompletně k ledu. Co na to říkáš z pozice funkcionáře futsalového klubu FC Tango Hodonín, kde zastáváš  funkci místopředsedy a trenéra u týmu mužů?

„Koronavirus bohužel omezil, a někde úplně zastavil, společenský a sportovní život. Amatérský sport v současnosti stojí na všech úrovních, povoleny jsou jen některé profi soutěže. Futsal má také stopku na všech úrovních, neboť se navíc jedná o halový sport, kde jsou opatření ještě přísnější. V době, kdy  probíhá tento rozhovor, vstupuje v platnost nařízení vlády ohledně sportovní činnosti na další období. Toto rozhodnutí, bohužel kolektivní halové sporty včetně futsalu opět nepovoluje, takže zahájení letošní sezony, která dosud nebyla kvůli protikoronavirovým opatřením odstartována, se opět odkládá. Kdy a zda vůbec budou futsalové soutěže zahájeny, je v současnosti v dalším jednání Výkonného výboru Svazu futsalu s Národní sportovní agenturou a orgány státní správy.“

3/ - Vím o tobě, že pocházíš z jižních Čech, ale trvale jsi již zakotvil na jihu Moravy. Jak jsi se dostal z jihočeského Vimperku do jihomoravských Mikulčic?

„Ano, pocházím z jihu Čech, narodil jsem se ve Vimperku, kde v té době rodiče bydleli. Otec pochází ze Soběslavi a matka z jižní Moravy od Slavkova. Otec sloužil jako voják z povolání v kasárnách ve Vimperku, takže jsme zpočátku bydleli na Šumavě. Otec byl na vlastní žádost přeložen na Moravu, takže před Vánocemi roku 1974 jsme se přestěhovali na Moravu do Hodonína, na nově postavené sídliště „Na Lenince“. V Hodoníně jsem bydlel až do roku 2005, kdy jsme zakoupili rodinný dům v Mikulčicích, kde bydlíme dodnes.“

4/ - V mládí jsi byl všestranným sportovcem: jako žák jsi hrál hokej na postu obránce za Šumavan Vimperk, v házené potom chytal za Vimperk a post brankáře ti zůstal i později ve fotbale, ale již v Hodoníně, kde jsi chytal za žáky, dorost (tady dokonce jsi okusil i 1. dorosteneckou ligu) a pak divizi za muže Sigmy Hodonín. Kde jsi se cítil nejlépe a na co nejvíce ze své sportovní kariéry vzpomínáš?

„Sport byl od mého mládí vždy mou oblíbenou zábavou a činností. V době, kdy jsme bydleli ve Vimperku, byl pro mě prvotní hokej, kde jsem nastupoval v žákovských týmech TJ Šumavan Vimperk jako bek a kapitán týmu. Hokej byl ve Vimperku velmi oblíbeným  a navštěvovaným sportem, byla zde vybudována krásná nová hala a celé zázemí kolem hokeje bylo fantastické. Něco podobného jsem zažil v hodonínském hokeji, zde ale již jen jako fanoušek. V pozdější době jsem hrál ve Vimperku ještě házenou na postu brankáře. V Hodoníně jsem začal hrát fotbal, neboť ve třídě základní školy, kam jsem začal chodit, bylo hodně fotbalistů, kteří mě k fotbalu přitáhli a už jsem mu zůstal věrný. Když  jsme začali hrávat jako policisté malou kopanou za TJ Olympia Hodonín a později futsal, zamiloval jsem si tento sport a od té doby se mu věnuji naplno.

Každé období mělo své kouzlo a spoustu vzpomínek, je těžké vybrat něco nej! Rád třeba vzpomínám na fotbalová léta strávená s kluky v Sigmě Hodonín a také na dva světové turnaje ve Španělsku, kterých jsem se zúčastnil jednak s futsalisty SKP Olympia Hodonín a poté s fotbalisty Policejního ředitelství z Hodonína a Zlína.“

5/ - Díky povolání u Policie ČR jsi byl zainteresován v klubu SKP Olympia Hodonín, kde kromě fotbalu byl i oddíl futsalu, hokejbalu, kuželek, bojových sportů a střelecký oddíl. Ty jsi se tehdy angažoval zejména v malé kopané, která postupně přešla do futsalu a v roce 2000 jsi byl s hodonínským futsalovým klubem dokonce na amatérském ME v Barceloně. Jak vlastně k tomu došlo?

„Jako správný „sporťák“ jsem se po nástupu k Policii ČR zapojil do činnosti  tehdejší Rudé hvězdy, později SKP Olympia Hodonín. Zde bylo široké spektrum zájmů: klub měl několik oddílů, ve kterých byli zapojeni téměř všichni policisté. Nejaktivnější byl oddíl boxu, kopané, ale také kuželek, hokejbalu, aikida a střelců. Jako aktivní fotbalista jsem se zapojil do několika činností, především kopané, kuželek a aikida. SKP Hodonín byl i pořadatelem turnajů v malé kopané známých jako Fruiko Cup, později Morava Cup. Tyto turnaje a pozdější účast na ME ve Španělsku vidím jako prvotní impuls ke vzniku futsalového mužstva SKP Olympia Hodonín a následně vzniku futsalové soutěže na Hodonínsku. Když pak v roce 1999 přišla nabídka účastnit se neoficiálního ME futsalových mužstev, které se konalo v červnu 2000 ve Španělsku, byla volba jasná. Vzhledem k tomu, že fotbal a futsal se dost liší, bylo potřeba se s tímto sportem a jeho pravidly seznámit a sžít. Domluvili jsme přípravná utkání s českými  futsalovými týmy hrajícími tehdy pravidelné futsalové soutěže a přípravě na tuto akci jsme podřídili vše. Ve španělských městech Lloret de Mar a Blanes, kde celá akce probíhala, jsem zažili deset krásných dní, korunovaných vítězstvím v celém turnaji a také oceněním pro nejlepšího hráče turnaje, kterým se stal Richard Červenka, nejlepšího brankáře, a tím se stala má maličkost a také střelcem turnaje, kterým  byl vyhlášený Martin Kucsara se 14 brankami. Sehráli jsme zde pěkná utkání s kvalitními celky z celé Evropy. Je potřeba dodat, že tehdy se sešla skvělá parta dobrých kluků, fotbalistů a futsalistů. Po návratu z tohoto klání jsme podali přihlášku do kvalifikace o účast v divizní futsalové soutěži, což se podařilo a v Hodoníně se tak rozběhl futsal.“

6/ - Nyní žiješ v Mikulčicích, kde působíš v místním fotbalovém klubu, ale výraznou stopu zanecháváš i v Hodoníně ve futsalu, kde jsi v klubu FC Tango Hodonín pravou rukou šéfa Jiřího „JURY“ Štěrby. Kde se cítíš lépe – ve fotbale v Mikulčicích nebo ve futsalovém Tangu v Hodoníně?

„Jak jsem uvedl, v současnosti bydlím v Mikulčicích, kde  působím v místní sportovní jednotě jako její předseda. Jsem samozřejmě také zapojen ve futsalovém FC Tangu Hodonín, což bych asi nazval „srdcovkou“. Práce pro mikulčický klub mě baví vzhledem k tomu, že v TJ je více oddílů (kopaná, stolní tenis, atletika) - není to tedy starost pouze o fotbal, i když tomuto se věnuji především. V současnosti je spolupráce ve výkonném výboru TJ dobrá, důležité je, že se shodneme a umíme si vyjít vzájemně vstříc. Co mě mrzí je, že bašta kopané, kterou Mikulčice v minulosti byly, se v současnosti potácí nad propastí zapomnění, neboť díky necitlivým rozhodnutím funkcionářů v předchozích letech a také nezájmu o činnost v TJ, je samotná činnost stále těžší. Spolupráci se zástupci obce při řešení některých problémů a činností bych si představoval také asi trochu jinak! Pokud se týká futsalového Tanga, tak to je srdcovka, neboť futsalu jsem propadl. S Jirkou Štěrbou jsme si hodně sedli. Já jsem s Tangem jezdil na jejich zápasy ještě v době, když působilo v Brně a poté jsem byl i u námluv s hodonínskou Duklou.“

7/ - Právě s futsalisty jsi v minulé sezoně opustil nejvyšší soutěž v Česku, takže od nové sezony, která bohužel stále ještě nezačala, začnete jen ve 2. lize. Co říkáš s odstupem času na sestup (dala se vůbec VARTA futsal liga podle tebe zachránit?) a s jakými představami budete vstupovat do druholigové moravské společnosti?

„Loňskou sezonu, která byla kvůli koronavirovým opatřením předčasně ukončena, jsme bohužel ukončili na posledním sestupovém místě, takže následoval pád do druholigové soutěže. To, že jsme sestoupili, mě hodně mrzí. Bohužel i futsal jsou dnes peníze a pokud je nemáte, nemůžete si zajistit kvalitní hráče, trenéra a podobně. My jsme doplatili zejména v začátku sezony na nedostatečně kvalitní kádr, kdy zkušení hráči dávali přednost velké kopané v Rakousku, za kterou pobírají pěkné odměny. Když se nám podařilo později kádr doplnit, bylo již pozdě a také některá rozhodnutí na hřišti byla dle mého názoru ze strany některých rozhodčích hodně kontroverzní a poškodila nás. Na celé této záležitosti je jedna pozitivní věc a to, že jsme do hry zapojili mladé hráče, na kterých chceme do budoucna stavět. Na druholigovou scénu chceme vstoupit s tím, že se budeme samozřejmě rvát o co nejlepší umístění a o každé vítězství, ale postup není v žádném případě v současnosti prioritou. Chceme zapojit co nejvíce mladých hráčů, doplněných o ty zkušené. Dalším naším cílem je kvalitní výchova mladých na úrovni dorostenecké (U-17) a juniorské (U-19) kategorie. Já za sebe také doufám, že i naše holky utvoří dobrou partu a sehrají vydařenou sezonu.“

8/ - Rodina si tě zřejmě moc neužije, neboť vím, že jsi navíc ve Výkonném výboru futsalového svazu v Praze, takže toho volného času asi v tvém případě mnoho nebude, nebo se snad mýlím?

„Je pravdou, že mám v poslední době těch funkcí více, ale zatím se to dá skloubit. Nyní jsem doma více, neboť kvůli opatřením se vše omezilo, téměř nikam se nechodí, soutěže se nehrají a některá důležitá jednání se konají distanční formou přes on-line přenosy.“

9/ - Jak hodnotíš rok 2020 a co si přeješ pro sebe a své nejbližší do Nového roku 2021?

„Pokud bych měl zhodnotit rok 2020, tak nebyl ze sportovního hlediska moc úspěšný. Po sestupu Tanga z 1. ligy následovalo ukončení sportování vzhledem k vládním opatřením, která se později opakovala i při plánovaném podzimním zahájení soutěží, a tak sport šel k ledu. Pokud jde o osobní život jsem rád, že jsou všichni v téhle divné době v pořádku a zdraví.

Do Nového roku bych všem sportovcům popřál, aby se sport opět rozběhl na plné obrátky, začaly se všechny soutěže a všem se vyhýbala zranění. Jinak všem bych chtěl popřát klidné prožití svátků vánočních, bohatého Ježíška a hlavně hodně zdraví a pohody v roce 2021!“