Velký rozhovor s ALEŠEM PAROBKEM

HRAJE 3. TŘÍDU ZA RADĚJOV VE VELKÉM FOTBALE, ALE LÉPE SE URČITĚ CÍTÍ JAKO BRANKÁŘ VE FUTSALOVÉM KLUBU FC TANGO HODONÍN!

RADĚJOV – Mezi stabilní opory klubu FC Tango Hodonín patří určitě gólman ALEŠ PAROBEK (25) z Radějova. Ten hraje futsal v Hodoníně, ale ve fotbalové sezoně nemůže chybět ani v jedenáctce rodného Radějova, který hraje základní (3.) třídu na Hodonínsku.

Po e-mailu jsem mu poslal několik otázek, na které mi sympatický bojovník futsalistů z Hodonína a milovník Řecka, ledového čaje nebo Birellu Pomelo & Grepu, obratem odpověděl!

1/ - Jak se tě dotýká momentální situace s koronavirem v rámci Česka, kde se v podstatě od poloviny března tohoto roku zastavil kompletně celý život – tedy jak společensko-kulturní, tak i sportovní. Jak to snášíš ty osobně a též tvoji nejbližší?

„Mě se až tak situace s koronavirem nedotkla. Je jasný, že nemůžu dělat věci, které mám rád, jako sporty, wellness, kino nebo společenské akce. Osobně můžu být ale rád, že jsem neztratil práci a můžu pořád normálně pracovat, i když v malém omezení.

Moji nejbližší to zvládají docela dobře - společně jsme trávili čas spolu. Jediným omezením byly asi návštěvy lékařské pomoci, neboť v okolí zubaři nebo obvodní lékaři bohužel neordinovali.“

2/ - Máš teď nějaký recept, jak v relativní pohodě přečkat tuhle "blbou dobu"?

„To je těžký takhle říct, ale asi recept na tuhle dobu si musí každý najít zcela sám. Před touhle situací co nastala, byla doba strašně uspěchaná. Každý někam pospíchal nebo chtěl mít věci hned. Až teď si každý zřejmě uvědomil, co je pro samotný život opravdu to důležité. Za sebe můžu říct, že každý tuhle dobu skvěle přečká doma v klidu s rodinou a s těmi nejbližšími -  a tohle je ten můj recept.“

3/ - Jak moc ti teď chybí futsal a fotbal, protože vím o tobě, že ještě hraješ velký fotbal v rodném Radějově taktéž na postu brankáře?

„Určitě mi chybí oba dva sporty, tedy jak futsal, tak i fotbal. Ano, fotbal hraji v Radějově, kde působím vlastně od malička a k futsalu jsem se dostal asi až když mi bylo 16 let, to byla tehdy ještě okresní soutěž a hrál jsem ji za sousední Strážnici.“

4/ - Kterému sportu ty osobně tedy dáváš přednost?

„Osobně dávám přednost jednoznačně FUTSALU - ten mi dává víc, tím nechci říct, že bych neměl fotbal rád, na něm jsem právě vyrostl. Ale z mé pozice jako gólmana jsem ve futsalu víc ve hře, takže jsem tím i více v zápřahu, a proto u mě vítězí tedy ten futsal.“

5/ - Jak jsi se v tomto "sportovním vzduchoprázdnu" udržoval a jak moc se těšíš na další futsalový a fotbalový ročník?

„Za téhle situace maximálně nějaké individuální cvičení nebo byla výhodou posilovna, kterou má bratr mého švagr doma. Na druhou stranu mám docela fyzicky těžkou práci, takže to mě tak nějak udržuje pořád v kondici.

Na další ročník se určitě moc těším: v hodonínském futsalu to bude výzva, jakým směrem to všechno půjde dál. Já doufám v to, že vedení tomu dá ten správný směr a vybudujeme jeden silný klub. Taky ale nemůžu zapomenout na fotbal, kde to s klukama válčíme, co to jen jde. Vždyť to každý z nás dobře zná, jak vypadá vesnický fotbal - je to spousta nervů...“

6/ - Teď ale pojďme k nedokončené sezoně 2019-2020, která z pohledu futsalového klubu FC Tango Hodonín nedopadla zrovna nejlépe. Tady mám na mysli hlavně "A" tým mužů, který po roce v nejvyšší soutěži sestoupil a od dalšího ročníku bude startovat jen ve druhé nejvyšší soutěži...

„Určitě to každého z nás zamrzí, že jsme měli možnost se ukázat v nejvyšší soutěži, ale po roce bohužel sestupujeme do 2. ligy - asi nám to bylo souzeno! Ale i ve 2. lize to nebude vůbec jednoduché, protože  je tam spousta výborných týmů a bude těžké se třeba jen pokusit zpět atakovat první příčky. Myslím si, že je před námi ještě hodně práce, co se týká především obsadit plnohodnotně tým z kvalitních hráčů a hlavně udělat dobrý kolektiv. Týká se to jak „A“ týmu, tak i „B“ celku.

Ještě bych chtěl poděkovat celému vedení klubu i oběma realizačním týmům, že se i v nelehké situaci snažili vždy vytvořit tu nejlepší možnou atmosféru!“

7/ - Sestup "A" týmu ale potvrdil pád do nižší soutěže i u béčka Tango Hodonín, které hrálo sice uprostřed druholigové tabulky, ovšem sešup do divize jej stejně neminul. Za oba týmy jsi chytal v podstatě jako gólman číslo 1, takže zkus nyní s odstupem času zhodnotit minulý nedohraný ročník z tvého pohledu!

„No nevím, kde bych měl začít: samozřejmě mě štve, že se sestoupilo s „A“ týmem, protože pro mě to byla velká zkušenost do života si zachytat první ligu, ale o to víc mě mrzí, že na úkor áčka musí sestoupit i naše béčko.

V „A“ týmu byla sezona poněkud divoká co se týče výsledků a i přístupu hráčů jak k zápasům, tak hlavně k tréninkům. Každý by se měl zamyslet sám nad sebou, jestli vůbec do toho dal všechno, protože my jsme vlastně skoro vůbec netrénovali, a to hlavně díky velké absenci hráčů! Pro mě a myslím si, že i za ostatní můžu takto mluvit, byl velký impuls a hnací motor, když přišli v půlce minulé sezony Roman Sopůšek a Tomáš Ťok, a když se k nim pak přidali ještě kluci jako Bohumír Doubravský, Čeněk Cenek a Patrik Levčík, tak ten tým potom vypadal úplně jinak. Za mě patří velké díky všem hráčům i dorostencům, kteří se na to přesto nevykašlali, i když přitom věděli moc dobře, v jaké sestavě často jdeme do zápasu.

„B“ celku se dařilo lépe, skončil ve středu tabulky, i když si myslím, že oba trenéři pomýšleli určitě na vyšší pozice. Myslím si, že v tomto týmu panovala větší pohoda, protože ten bojoval jako jeden celek, i když je to nakonec houby platné, protože musel bohužel sestoupit do divize. Divizi už jsme hráli a tak víme, do čeho jdeme, přesto si myslím, že to nebude vůbec jednoduchá soutěž. S klukama hraji už několik let a vím, co je v nich. Když dokážeme jeden v druhém probudit ten hráčský potenciál, mohli by jsme v Tangu Hodonín najít spoustu skvělých hráčů, ale tady záleží na tom, jak k tomu budou přistupovat oni sami.“

8/ - Co si přeješ do nejbližší budoucnosti pro sebe a své nejbližší?

„Popřát můžu jak sobě, tak i těm nejbližším - hlavně osobní, ale i sportovní úspěchy v životě. Taky to nejdůležitější, a to je zdraví - bez toho to prostě nikdy nepůjde!“