ÚSPĚŠNÝ TRENÉR HODONÍNSKÉ FUTSALOVÉ „17“ MAREK JÁNOŠ ŘÍKÁ: JE TADY NESKUTEČNÁ PARTA!

Mladí futsalisté (kategorie U17) z hodonínského klubu FC TANGO HODONÍN se dokázali nakonec přes počáteční potíže prosadit mezi tři nejlepší týmy v Česku, když v právě skončené sezoně, jež se hrála turnajovým způsobem, obsadili překvapivě, ale nakonec zcela zaslouženě, výtečnou třetí pozici. Brali tedy bronzové medaile!

***Dalo by se říct: Přišel jsi, viděl jsi a zvítězil jsi. Co na to s odstupem času říkáš?

„V první řadě bych řekl, že jsme zvítězili, protože konečný výsledek na palubovce jde za klukama. Já jsem až ten poslední článek v této kombinací lidí, kteří se nakonec o ty výsledky zasloužili.“

***Kde tedy vidíš hlavní příčinu či příčiny, že se nakonec hodonínští mladíci mohli radovat z bronzových medailí?

„Bylo hodně důležité, že jsme do začátku sezony sehnali 12 dobrých hráčů, ovšem počátky byly velmi krušné. Na tréninky chodilo 5-6 futsalistů, takže do ideálu bylo dost daleko. Futsal je totiž v Česku stále malý sport a tak sehnat kvantitu, ale především KVALITU, je vždy zásadní problém. Podobné to ale bylo ještě tak před 10-12 léty, kdy jsem měl obdobné zkušenosti při působení v klubu SKP Bulldogs Hodonín. Zpočátku této sezony to sice trochu skřípalo, postupně jsme ale oslovili další potenciální hráče a tak se nám podařilo sestavit tým, který tvořilo 14 hráčů včetně dvou gólmanů. Náš hodonínský futsal, zejména v této kategorii, je založený především na kolektivnosti. Partie tady je vynikající, přičemž já osobně jsem za celou svoji dosavadní kariéru lepší kolektiv nenašel. Kluci fakt táhli za jeden provaz, za mě prostě paráda a to je asi hlavní důvod, proč jsme skončili nakonec na vysněné bedně!“

***Přitom ti chyběl v posledním turnaji v Hodoníně jediný gól a mohli jste se radovat ze stříbrných placek. Nemrzí tě to, že těsně před branami jste nakonec brali „jen“ bronz?

„V koutku duše jsem doufal i ve druhé místo, ale i tak si myslím, že poslední turnaj nebyl až tak rozhodující. Podle mě rozhodlo našich pár zbytečných ztrát v průběhu celé sezony. Sem řadím především nešťastnou domácí prohru s Helasem Brno 1:2, kdy jsme měli na to, Helas porazit. To se stává, ale to byl zřejmě ten zlomový moment.“

***Třeba souboj s Chrudimí, který byl přehlídkou krásy futsalu z obou stran, se musel líbit i náročnému příznivci tohoto halového sportu...

„...Naprosto souhlasím! Byl to oboustranně kvalitní futsal, kde se zajímavé akce střídaly v rychlém sledu před oběma brankami. My jsme srovnali dvě minuty před koncem při power-play, ale na dokonání obratu již nebyl čas. Přesto jsem doufal, že Východočechy nakonec porazíme. Soupeř byl ale velmi kvalitní a sportovně musím přiznat, že konečná remíza byla asi spravedlivá.“

***I v tomto utkání jsi musel řešit „velký fotbal“, neboť dva hráči přišli až v průběhu samotné bitvy. Co k tomu říct a jaký máš na to názor z pohledu trenéra futsalu ty sám?

„Futsal, jako malá sestra velkého fotbalu, se s tím bohužel potýká dlouhodobě. V dnešní době někteří trenéři velkého fotbalu stále nechápou, že futsal je velmi dobrým a kvalitním doplňkem velké kopané. I na svazu si to začali konečně uvědomovat a prezentují to tak, že nejlepší fotbalisté světa vzešli vlastně z futsalu – Messi, Ronaldo, Ronaldino nebo Brazilec Neymar. Proto nevím, proč se trenérům velké kopané futsal nelíbí a někdy jej dokonce samotným hráčům i zakazují. Já si osobně myslím, že vždy se dá najít rozumná shoda tak, aby se mohli fotbalisté rozvíjet v zimní přestávce v technice s míčem a na malém prostoru, což právě futsal ideálně umožňuje.“

***Pojďme ještě k tvému týmu. Kdo patřil k oporám?

„Přiznám se, že mojí filozofií není někoho zvlášť vyzvedávat. Každý hráč má samozřejmě nějaký svůj strop či hranici, to značí, že ne všechny hráče můžu poměřovat na stejné výkonnostní laťce. Každého tedy posuzuji jinak, ale na druhou stranu po každém chci, aby na hřišti podal vždy svůj maximální výkon. Za tu dobu, co jsem u mužstva, už vím, kde tu laťku každý jednotlivec má a podle toho k nim přistupuji. Těší mě, že v týmu máme nejlepšího juniorského střelce – Vojtěcha Čecha, ale na ty jeho góly muselo pracovat v podstatě celé družstvo. Spíš bych zmínil poctivost a spolehlivost a tady bych právě zařadil Vojtu, neboť to nemá vůbec jednoduché: studuje přes týden v Olomouci, kde navíc hraje za místní Sigmu velký fotbal v kategorii U18 a přesto se snažil zúčastnit všech turnajů, které jsme v rámci sezony v Česku odehráli. To si velmi cením!“

***Jak bude vůbec vypadat složení týmu na další sezonu? Dají se předpokládat určité odchody, protože někteří mladíci postoupí do vyšší věkové kategorie. A co tvé další působení v Tangu – jak se to zatím ukazuje?

„Vojta Čech a Patrik Lamáček se posunou výš, ale už teď vím o dvou hráčích, kteří by měli výběr U17 posílit. Jinak co se týče mé osoby, tak zatím jsem se s vedením Tanga o mém dalším působení ještě nebavil. Byl jsem jen domluvený s Jiřím Štěrbou (předseda klubu FC Tango Hodonín – pozn. red.) na tom, že tento právě skončený ročník dodělám já.“

***Vím, že jsi ale původně neměl zrovna moc chuti jít trénovat tento mládežnický výběr, který nakonec dosáhl na bronzové medaile.

„Jedna z posledních verzí byla nabídka od místopředsedy klubu Miroslava Bartyzala, zda bych nechtěl koučovat „sedmnáctku“, ale přiznám se, že se mi do toho moc nechtělo. Měl jsem obavy z tréninkové docházky, což se zprvu i potvrdilo, když na tréninky před sezonou chodilo 3-6 hráčů. Postupně, se to začalo vylepšovat a když se podařilo dát dohromady těch 14 futsalistů, začalo mě to úžasně bavit. Takže nakonec jsem rád, že jsem tuto nabídku přijal a využil.“

***Zajímalo by mě, jaká bude do budoucna představa se systémem mládežnických soutěží, protože během dvou let se hrál futsal mládeže u nás vždy jiným způsobem.

„To je pravda! V minulé sezoně se hrálo ve dvou skupinách (Čechy – Západ a Morava – Východ), a to dvoukolovým systémem, přičemž nakonec jsme skončili mezi nejlepší čtveřicí mužstev v celé republice na druhé pozici! V této sezoně se použil turnajový systém, který má podle mě minimálně dvě zásadní negativa. Bylo zcela nelogické, že se hrálo pouze jednokolově: my jsme třeba hned v prvním kole narazili na pražskou Slavii (porážka 3:9), ale už nebyla druhá šance si to se stejným soupeřem znovu rozdat – tady citelně chyběla herní poměřitelnost. Druhým negativem bylo příliš velké cestování, kdy jsme často museli vyjíždět do místa akce již brzy ráno, přičemž návraty byly často až v pozdních večerních hodinách. Co však bude dál, se zatím neví. Osobně jsem tady v Hodoníně mluvil se šéfem českého futsalu Otakarem Mestekem, který řekl, že si nejdříve na svazu vyhodnotí tento ročník a pak teprve k tomu zaujmou stanovisko. Takže teď je hodně těžké říct, co bude s mládežnickým futsalem dál!“

***Hodonínská hala nedávno hostila futsalové dvojutkání žen Česko – Švédsko. Jak se ti tato utkání líbila?

„Ženský futsal jsem asi viděl teprve podruhé, takže ze začátku jsem byl trochu v rozpacích. Po deseti minutách jsem se do toho ale vcítil a za sebe můžu říct, že se mě to nakonec líbilo. Zejména ten druhý zápas se musel fanouškům zamlouvat. Pro zdejšího diváka to bylo něco nového. V prvním utkání nastoupila do druhé půle Klára Horáčková (jinak hráčka Tanga Hodonín) a moc se mi líbila. Myslím si, že měla nastoupit i do druhého zápasu, ale nestalo se tak. Je to věc trenéra, je to jeho rozhodnutí, které si ale vždy obhájí. Jinak ratíškovická rodačka Markéta Koplíková je s kapitánskou páskou v reprezentaci oprávněně, přičemž je podle mě jednou z top hráček současného národního týmu.“

KDO JE VLASTNĚ MAREK JÁNOŠ?

Rozený Hodoňák (narozený 25. srpna 1975), který se přiženil do Mikulčic. Má ženu a dva syny - 25 a 16 let. S fotbalem začal až ve svých patnácti letech v dorostu, pak hrál za muže (vždy v Mikulčicích), kde kopal i krajský přebor. Na 1,5 roku si mezitím odskočil do Týnce, kde byl na hostování. S aktivní hráčskou kariérou skončil ve 37 letech. U futsalu začínal jako dlouholetý hráč hodonínského SKP Bulldogs, se kterým nakoukl i do první celostátní ligy a u tohoto klubu také působil jako trenér u mládeže. Další trenérské zkušenosti nasbíral společně s bratrem Antonínem jako trenér mužů FK Dukla Hodonín a následně v hodonínském Tangu vedl „benfiku“ (muži B) a nyní je trenérem již zmíněné „sedmnáctky“. Je vlastníkem trenérské UEFA B licence.

      Mezi jeho koníčky patří především futsal, dále jízda na kole a turistika. Nemá rád faleš, křivdu a neupřímnost. Jeho krédem je žít současností, nikoliv přemýšlet, co bude za 10 či 15 roků. Myslí si, že jediná sekunda v jedné minutě ti může změnit dokonale celý život, takže se snaží žít den ode dne. Má rád český sport všeobecně, líbí se mu ale především biatlon a tenis. Z fotbalových klubů fandí u nás Sigmě Olomouc, v zahraničí má pak oblíbený tým v Anglii, a to FC Liverpool. Pracuje jako seřizovač ve firmě Groz-Beckert v Lužicích.